Svítivost je celkové množství energie, které hvězda vyzařuje za jednotku času. Je to vnitřní vlastnost nezávislá na vzdálenosti. Svítivost Slunce je přibližně 3,8 krát 10 na 26 wattu. To je standardní jednotka, kterou astronomové používají a nazývá se sluneční svítivost.

Svítivost závisí na velikosti a teplotě hvězdy. Velká, horká hvězda je mnohem zářivější než malá, chladná. Tento vztah je zhruba úměrný druhé mocnině poloměru vynásobené čtvrtou mocninou teploty. Proto rudý veleobr, jako je Betelgeuze, který je chladný, ale obrovský, zastíní horkého bílého trpaslíka o faktor několik milionů.

Svítivost není totéž co jas. Jas udává, kolik světla k nám dopadá, a závisí na vzdálenosti. Zářící hvězda v dálce se může jevit slabá. Slabá hvězda v blízkosti se může jevit jasná. Astronomové používají zákon inverze čtverců k převodu mezi těmito dvěma pojmy. Zdvojnásobte vzdálenost a zdánlivý jas klesne čtyřnásobně.

Měření svítivosti je nezbytné pro pochopení hvězd. Říká nám, jak rychle spalují palivo, jak dlouho budou žít a jak zaniknou. Je také klíčem k výpočtu kosmických vzdáleností, protože pokud znáte skutečnou svítivost hvězdy, můžete vypočítat její vzdálenost.