Kosmické mikrovlnné pozadí, neboli CMB, je nejstarší záření ve vesmíru. Bylo uvolněno asi 380 000 let po Velkém třesku, kdy se vesmír dostatečně ochladil, aby se elektrony a protony mohly sloučit do neutrálního vodíku. Předtím se světlo nemohlo volně šířit. Potom už mohlo. Toto světlo se od té doby šíří, roztahované rozpínáním vesmíru do mikrovlnných vlnových délek.

Reliktové záření je pozoruhodně rovnoměrné. Jeho teplota je 2,725 Kelvina s drobnými fluktuacemi v řádu několika stotisícových částí. Tyto fluktuace jsou základem všeho, co dnes vidíme: galaxií, hvězdokup a nadkup. Označují oblasti, které byly o něco hustší než průměr, kde gravitace nakonec přitáhla hmotu dohromady.

Reliéfní záření bylo objeveno náhodou v roce 1964. Arno Penzias a Robert Wilson se snažili snížit šum v rádiové anténě a zjistili trvalý signál přicházející ze všech směrů. Objevili dosvit Velkého třesku. Tento objev jim vynesl Nobelovu cenu.

Satelity jako COBE, WMAP a Planck zmapovaly CMB v úžasných detailech. Jejich data přesně určují stáří, složení a geometrii vesmíru. Jde o nejdůležitější pozorování v moderní kosmologii.