Úl je místo, kde žije kolonie včel medonosných. Divoké kolonie hnízdí v dutinách stromů, skalních štěrbinách nebo dutinách zdí. Domácí úly jsou budky postavené tak, aby se daly otevřít, prohlédnout a sklidit úrodu, aniž by se kolonie zničila.

Tradiční úly, jako pletené úly a hliněné válce, nutily včelaře zabíjet včely, aby získali med. Úl s pohyblivými rámky, patentovaný Lorenzem Langstrothem v roce 1852, to změnil. Rámky visí s přesnou mezerou, včelím prostorem, který včely nechávají otevřený, místo aby jej zaplňovaly propolisem. Včelař může rámek vyjmout, zkontrolovat, zda není poškozený, a s minimálním narušením ho zasunout zpět.

Části moderního úlu

• Spodní deska a vstupní redukce
• Plodiště, kde klade královna
• Nádoby na skladování medu, naskládané nad sebou
• Rámy s voskovým základem, které včely vytahují

Uvnitř dělnice udržují plod při teplotě okolo 35 °C, v létě ho rozproudí a v zimě se shlukuje. Silná kolonie může v hlavní sezóně pojmout 60 000 včel a za dobrý rok vyprodukovat 30 kilogramů přebytečného medu.