Vrhání stínu je akt jemné, často vtipné kritiky, aniž by se cíl přímo konfrontoval. Poznámka je navržena tak, aby zasáhla a poté zanechala mluvčího vypadajícího nevinně. Je to umění nepřímého střihu.

Tato praxe má kořeny v tanečních sálech a komunitách LGBTQ+, kde se slovní přestřelky proměňovaly v performanci. Dobře hozený odstín může vyvolat smích u všech kromě osoby, na kterou byl zaměřen. Dovednost spočívá v popírání. Pokud je řečník zpochybněn, může tvrdit, že tím nic nemyslel.

V širším smyslu se tento výraz vztahuje na cokoli od pečlivě formulovaného příspěvku na sociálních sítích až po nenápadný kompliment na večeři. Klíčové prvky zůstávají stejné: nepřímost, špetka stylu a záměr zlehčovat. Ne každá kritika je stínem. Stín vyžaduje další vrstvu výkonu.

Lidé, kteří umí házet stín, často umí dobře předvídat situaci v místnosti. Vědí, jak daleko mohou zajít a kdy publikum pochopí střih, i když cíl předstírá, že si toho nevšimne.