Jeden den v týdnu je vyhrazen mimo běžnou práci pro odpočinek a bohoslužbu. Tím dnem je Sabat. Tato praxe má původ v biblickém příběhu o stvoření a v přikázání Exodus.

Židovský sabat začíná v pátek se západem slunce a trvá až do sobotního setmění. Zahrnuje synagogální bohoslužby, rodinná jídla a zdržování se široké škály tvůrčí činnosti. Křesťanské tradice posunuly hlavní den bohoslužeb na neděli na počest vzkříšení, přičemž si zachovaly princip rytmického odpočinku. Jiná náboženství zachovávají analogické týdenní nebo pravidelné pauzy.

Sabat odolává požadavku neustálé produktivity. Vytváří prostor pro vztahy, reflexi a radost ze stvořeného světa. Moderní ekonomické tlaky tuto praxi narušují, přesto ji mnozí nadále chrání jako týdenní svatyni. Sabat zůstává konkrétním projevem důvěry, že svět nezávisí na neustálém lidském úsilí.

Jednou týdně je samotný čas prohlášen za svatý.