Tripitaka je tradiční buddhistický kánon. Název znamená „tři koše“ a odkazuje na tři sbírky, do kterých byla učení uspořádána: Vinaya Pitaka mnišské disciplíny, Sutta Pitaka rozprav a Abhidhamma Pitaka systematické filozofické analýzy.

Různé buddhistické školy si zachovaly různé verze. Pálijský kánon théravádové tradice je nejúplnější ranou sbírkou, která se dodnes dochovala. Mahájánové tradice přidaly velké množství súter, které považovaly za vyšší učení Buddhy, a zároveň nadále uctívaly dřívější materiál. Čínský a tibetský kánon jsou rozsáhlé kompilace, které zahrnují překlady z mnoha indických jazyků i originální díla.

Původním způsobem uchovávání ponaučení bylo recitace a memorování; psaní přišlo později. První koncil po Buddhově smrti údajně stanovil jádro ústní tradice. Po staletí byly texty komentovány, diskutovaly se o nich a používaly se jako základ pro praxi. Pro mnichy zůstává vinaya pravidlem života; pro všechny buddhisty představují suttové cestu etického chování, meditace a moudrosti.

Studium Tripitaky znamená setkat se s nejstarším dochovaným záznamem o tom, co Buddha učil a jak komunita uspořádala svůj život kolem tohoto učení.