Svědek je dotázán, co se stalo, a musí si vybavit podrobnosti bez vnějších podnětů. Vybavení si je vyhledávání informací z paměti bez přítomnosti původního podnětu.

Volné vyvolání umožňuje jakékoli pořadí; sériové vyvolání vyžaduje původní sekvenci; vyvolání s podnětem poskytuje podnět. Vyvolání je obecně náročnější než rozpoznávání, protože vyžaduje jak generování, tak diskriminaci. Princip specificity kódování říká, že vyvolání je nejlepší, když podněty odpovídají podmínkám kódování.

Selhání vybavování si může být spíše důsledkem slabého kódování, interference nebo chybějících signálů než ztráty samotné stopy. Techniky, jako je obnovení kontextu a kognitivní rozhovor, zlepšují vybavování si z pohledu očitého svědka. Ve vzdělávání posiluje učení více než pasivní opakování nácvik volného vybavování. Vybavování je forma paměti, která nejzřetelněji demonstruje aktivní rekonstrukci.

• Vyhledávání bez přítomnosti původního stimulu
• Náročnější než uznání
• Citlivé na shodu kódování cue-encodingu
• Posíleno aktivní praxí vyhledávání