V různých situacích a letech má člověk tendenci být společenský, organizovaný a náchylný k obavám. Osobnost se vztahuje k relativně trvalým vzorcům myšlení, pocitů a chování, které odlišují jednoho jedince od druhého.

Modely vlastností, jako je Velká pětka – otevřenost, svědomitost, extroverze, příjemnost, neuroticismus – poskytují široce používaný popisný rámec. Psychodynamické, humanistické a sociálně-kognitivní přístupy nabízejí doplňkové popisy toho, jak se osobnost vyvíjí a funguje. Studie dvojčat naznačují značnou dědičnost, zatímco životní zkušenosti a kultura formují projev.

Osobnost předpovídá důležité životní výsledky, včetně kvality vztahů, pracovního úspěchu a zdravotního chování. Není fixní; ke změnám průměrné úrovně dochází v průběhu života a cílené intervence mohou do určité míry ovlivnit vlastnosti. Hodnocení se opírá o sebehodnocení, hodnocení informátorů a pozorování chování. Osobnost poskytuje charakteristický styl, kterým se člověk setkává se světem.

Znalost něčí osobnosti umožňuje částečně předpovědět, jak bude člověk reagovat v nových situacích.