Vizuální útes je laboratorní přístroj určený k testování vnímání hloubky u kojenců a mladých zvířat. Skládá se ze skleněného povrchu s mělkou stranou a zdánlivě hlubokou stranou.

Eleanor Gibsonová a Richard Walk toto zařízení představili v 60. letech 20. století. Kojenci dostatečně staří na to, aby se mohli plazit, se umístí na středovou desku a pečovatel je povzbuzuje, aby přešli buď mělkou, nebo hlubokou stranu. Většina kojenců odmítá lézt na hlubokou stranu, což naznačuje, že vnímají pokles. Mladší kojenci, kteří ještě neumí lézt, mohou stále vykazovat fyziologické známky vnímání hloubky. Podobné výsledky byly získány u kuřat, jehňat a dalších druhů, které se musí orientovat v raném věku.

Vizuální útes prokázal, že vnímání hloubky je přítomno přinejmenším ve věku plazení a nevyžaduje rozsáhlé zkušenosti s pády. Zůstává klasickým příkladem raného vzniku základní percepční schopnosti.

Váhání dítěte na okraji zdánlivého propadu odhaluje, že útes je vnímán jako skutečný.