Kinesteze je vnímání polohy a pohybu částí těla. Receptory ve svalech, šlachách a kloubech nepřetržitě hlásí úhly končetin a síly, které na ně působí.

Bez kinestezie by koordinovaný pohyb byl téměř nemožný. Systém umožňuje člověku dotýkat se nosu se zavřenýma očima, chodit, aniž by sledoval své nohy, a přizpůsobovat sílu úchopu hmotnosti předmětu. Funguje v úzké spolupráci s vestibulárním smyslem, který hlásí polohu a pohyb hlavy, a se zrakem, který poskytuje vnější prostorovou referenci. Když je kinestetická zpětná vazba narušena – anestezií, určitými neurologickými stavy nebo dočasným experimentálním rušením – pohyby se stávají neohrabanými a špatně kalibrovanými.

Kinesteze funguje převážně mimo vědomí, dokud na ni není zaměřena pozornost nebo dokud se něco nepokazí. Sportovci, tanečníci a hudebníci si vyvíjejí zdokonalenou kinestetickou citlivost, která podporuje přesnou kontrolu. Stejné receptory přispívají k vnímání úsilí a k detekci pasivního pohybu vynuceného vnějšími silami.

Každý kvalifikovaný pohyb se spoléhá na nepřetržitý proud kinestetických informací, kterého si většinou nevšímáme.