Intelektuální postižení je stav charakterizovaný významným omezením intelektuálních funkcí a adaptivního chování, který vzniká před dosažením věku 18 let. Běžným kritériem je skóre inteligence přibližně 70 nebo nižší, ale diagnóza vyžaduje také zhoršení každodenních dovedností, jako je komunikace, péče o sebe a sociální účast.

Příčiny jsou rozmanité. Genetické vady, jako je Downův syndrom a syndrom fragilního X, prenatální vystavení toxinům nebo infekcím, komplikace při porodu a těžká raná deprivace, to vše může vést k mentálnímu postižení. V mnoha případech není identifikována žádná jediná příčina. Stupeň omezení se pohybuje od mírného – kdy je často možný samostatný život s podporou – až po hluboké, vyžadující nepřetržitou péči.

Včasná intervence, speciální vzdělávání a komunitní podpora zlepšují výsledky. Moderní praxe se zaměřuje na maximalizaci adaptivního fungování a inkluze, nikoli pouze na číslo IQ. Právní a vzdělávací definice se v průběhu času měnily a odrážely jak vědecké chápání, tak měnící se společenské hodnoty.

Intelektuální postižení je vývojový stav, který ovlivňuje osvojování kognitivních a praktických dovedností. Podpora a příležitosti ovlivňují, jak plně se potenciál člověka realizuje.