ISO je míra citlivosti snímače fotoaparátu na světlo. Je to pozůstatek z filmu, kde ISO označovalo citlivost filmu. U digitálních fotoaparátů je ISO zesílení signálu snímače. Nízké ISO, například 100 nebo 200, vytváří nejčistší snímek s nejmenším šumem. Vysoké ISO, například 3200 nebo 6400, umožňuje fotografování za slabého osvětlení, ale zavádí šum, který se projevuje jako zrnění nebo skvrny. Tento vztah je kompromisem. Vyšší ISO znamená více šumu. Nižší ISO znamená méně šumu, ale vyžaduje více světla.

ISO je jednou ze tří proměnných v expozičním trojúhelníku, spolu s clonou a časem závěrky. Zvýšení ISO umožňuje kratší čas závěrky nebo užší clonu, což je užitečné za slabého osvětlení nebo když potřebujete větší hloubku ostrosti. Zvýšení ISO však také snižuje dynamický rozsah a přesnost barev. Moderní snímače dramaticky zlepšily výkon při vysokých hodnotách ISO. Fotoaparát, který byl před deseti lety při ISO 1600 hlučný, může být dnes při ISO 6400 čistý. Přesto neexistuje žádná náhrada za světlo. Snímek s nízkým ISO je téměř vždy lepší než snímek s vysokým ISO, pokud to světlo dovolí.

Nastavení ISO

• Low. 100 až 400, nejčistší obraz.
• Střední. 800 až 1600, mírný šum.
• Vysoká. 3200 až 6400, znatelný šum.
• Velmi vysoké. 12800 a vyšší, značný šum a ztráta detailů.

ISO není totéž co expozice. Změna ISO sice mění jas obrazu, ale nemění množství světla dopadajícího na snímač.