Dostat lék do těla je jeden problém. Dostat ho na správné místo, ve správný čas a ve správné koncentraci je další. Podávání léků je inženýrskou stránkou farmakologie: navrhování systémů, které řídí, kam lék dopadá a jak rychle se uvolňuje. Je to rozdíl mezi pilulkou, která se musí užívat čtyřikrát denně, a náplastí, která funguje týden.

Technologie podávání léků sahají od jednoduchých až po sofistikované. Povlaky na tabletách řídí uvolňování ve střevě. Liposomy a nanočástice zapouzdřují léky a chrání je před degradací, někdy cílí na specifické tkáně. Implantabilní pumpy dodávají stabilní dávky po celé měsíce. Inhalátory posílají lék přímo do plic, čímž minimalizují systémovou expozici. Transdermální náplasti difundují lék kůží kontrolovanou rychlostí. Každý přístup řeší specifický problém: špatnou rozpustnost, rychlé vylučování, vedlejší účinky z vysokých maximálních koncentrací nebo adherenci pacienta.

Běžné systémy doručování:

• Oralní řízené uvolňování. Tablety a kapsle, které uvolňují léčivo v průběhu hodin.
• Injekční depotní roztoky. Dlouhodobě působící lékové formy, které uvolňují léčivo po dobu týdnů nebo měsíců.
• Transdermální. Náplasti pro stabilní a pomalé vstřebávání.
• Inhalace. Přímé podání do plic.
• Nanočástice. Cílené doručení do specifických buněk nebo tkání.

Cíl je vždy stejný: maximalizovat užitek, minimalizovat vedlejší účinky a usnadnit život s léčbou.