Rozpoznávání je schopnost identifikovat dříve zjištěné informace, když jsou znovu prezentovány. Testy s výběrem odpovědí se spoléhají na rozpoznávání. Stejně tak pocit známosti, když vidíte tvář v davu a víte, že jste se s danou osobou již setkali, i když si její jméno nepamatujete.

Protože mezi rušivými faktory je dodána správná položka, je rozpoznání obecně snazší než vybavování si bez pomoci. Rozdíl je natolik velký, že lidé často rozpoznávají materiál, který nedokážou spontánně vyvolat. Teorie duálního procesu navrhují, že rozpoznání může být založeno buď na živé vzpomínce na původní epizodu, nebo na automatičtějším pocitu známosti.

K falešnému rozpoznání dochází, když se nová položka jeví jako známá, protože sdílí vlastnosti se studovaným materiálem. Paradigma Deese-Roediger-McDermott produkuje vysokou míru falešného rozpoznání u kritických návnad, které nikdy nebyly prezentovány. Takové chyby ukazují, že rozpoznání není pouhým čtením uložených stop.

• Identifikace dříve probrané látky
• Snadnější než bezplatné odvolání
• Podpořeno vzpomínkou nebo důvěrnou znalostí
• Zranitelný vůči falešným poplachům

Toto měření zůstává ústředním bodem jak v laboratorním výzkumu paměti, tak v každodenních situacích, jako je identifikace očitých svědků.