Operantní podmiňování je učení, při kterém je chování posilováno nebo oslabováno svými důsledky. Činy následované posilováním se stávají pravděpodobnějšími; činy následované trestem se stávají méně pravděpodobnými.

Tento přístup systematicky rozvinul B. F. Skinner, který vycházel z Thorndikeova zákona účinku. Posilování může být pozitivní (přidání žádoucího podnětu) nebo negativní (odstranění averzivního podnětu). Trest může zahrnovat přidání averzivního podnětu nebo odstranění žádoucího. Harmonogramy posilování – kontinuální nebo přerušované, fixní nebo variabilní, poměrové nebo intervalové – silně ovlivňují rychlost a trvání chování.

Operantní principy vysvětlují širokou škálu lidského a zvířecího chování, od jednoduchých návyků až po složité dovednosti. Aplikují se ve vzdělávání, behaviorální terapii, výcviku zvířat a organizačním managementu. Na rozdíl od klasického podmiňování, které spojuje dva podněty, operantní podmiňování propojuje vlastní jednání organismu s výsledky, které toto jednání produkuje.

Chování, které funguje, se opakuje. Chování, které nefunguje, slábne. To je jádro operantního podmiňování.