Hipokampus je zakřivená struktura v mediálním temporálním laloku, která je nezbytná pro formování nových explicitních vzpomínek. Bez něj minulost za hranicí několika minut z velké části mizí.

Slavný pacient HM, kterému byl chirurgicky odstraněn hipokampus kvůli léčbě epilepsie, si uchoval staré vzpomínky a schopnost učit se novým motorickým dovednostem, ale nedokázal si vytvářet nové trvalé vzpomínky na fakta nebo události. Tato disociace ustanovila hipokampus jako klíčový pro deklarativní paměť, zatímco ostatní paměťové systémy zůstaly nedotčené. Tato struktura se také podílí na prostorové navigaci; buňky v ní se aktivují, když se zvíře nachází na určitých místech, a přispívají tak ke kognitivní mapě.

Hipokampus je náchylný ke stresu, hypoxii a raným stádiím Alzheimerovy choroby. Jeho neurony si zachovávají schopnost omezené neurogeneze v dospělosti, což je zjištění, které vyvolalo intenzivní zájem výzkumníků. Zdá se, že konsolidace paměti zahrnuje postupný přenos závislosti z hipokampu do neokortikálních sítí, takže starší vzpomínky mohou přežít poškození hipokampu.

Nové epizody a fakta procházejí hipokampem na cestě k trvalému uložení. Když je tato brána poškozena, průběžný záznam života je přerušen.