Náhlé, opakující se výbuchy nadměrné neuronální aktivity vyvolávají záchvaty, které definují epilepsii. Výboje mohou zůstat lokalizované nebo se rozšířit a postihnout obě hemisféry, což vyvolává příznaky od krátkých výpadků vědomí až po plné křečové epizody.

Mezi příčiny patří genetické mutace ovlivňující iontové kanály nebo synaptické proteiny, strukturální léze, jako jsou jizvy nebo nádory, vývojové malformace a v mnoha případech zůstávají neznámé. Diagnóza se opírá o klinickou anamnézu, EEG a zobrazovací vyšetření, která identifikují typ záchvatu a případné základní ložisko. Léčba začíná antiepileptiky, které modulují excitabilitu; pokud léky selžou, lze zvážit chirurgický zákrok, neuromodulaci nebo dietní terapie.

Dopad epilepsie sahá nad rámec samotných záchvatů a ovlivňuje náladu, kognitivní funkce a sociální participaci. Výzkum základních mechanismů vzniku záchvatů a systémů stimulace s uzavřenou smyčkou neustále rozšiřuje terapeutické možnosti.

Přesná klasifikace typu záchvatů zůstává výchozím bodem pro efektivní léčbu.