Narážka je nepřímá poznámka nebo náznak, obvykle hanlivý nebo sugestivní, který vyjadřuje význam, aniž by jej přímo uvedl. Publikum je vyzváno, aby doplnilo implikaci.

Politické útoky, drby a koketní žertování využívají narážek. Řečník si zachovává určitou míru popírání, zatímco stále vštěpuje zamýšlenou myšlenku. Úspěch závisí na schopnosti a ochotě publika vyvodit závěr. Když je náznak příliš nenápadný, selže; když je příliš průhledný, ztrácí ochranný kryt nepřímosti.

Narážka se liší od otevřeného obvinění nebo prosté implikace svým typicky negativním nebo riskantním nábojem a sociálními manévry, které s sebou nese. V literatuře může charakterizovat mluvčího jako lstivého nebo zlomyslného, ​​nebo může vytvořit atmosféru podezření. Právní a etické diskuse se někdy zabývají škodlivostí narážky právě proto, že je těžké vyvrátit obvinění, které nebylo výslovně vzneseno.

Význam vyjádřený spíše bočním náznakem než přímým tvrzením je narážka.