Aliterace je opakování stejné souhlásky na začátku sousedních slov. Je to jeden z nejstarších a nejslyšitelnějších prostředků v anglické poezii a próze.

Anglosaská poezie se spoléhala na aliteraci spíše než na koncový rým jako na svůj hlavní strukturní princip. „Beowulf“ je postaven na verších, ve kterých se přízvučné slabiky sdílejí na počátečních hláskách. Pozdější básníci tento prostředek nadále používali pro zdůraznění, muzikálnost a zapamatovatelnost: „líně se dívám na moře“ nebo „brázda volně následovala“. Prozaici jej používají střídměji, často pro rytmickou ráznost nebo ironický efekt.

Aliterace upozorňuje na slova, která spojuje, a může spojit frázi do jednoho zapamatovatelného celku. Pokud se používá příliš často, stává se rušivou nebo komickou. Při zdrženlivém zacházení zůstává jemným zdrojem potěšení a soudržnosti jak v poezii, tak i v próze. Mezi související prostředky patří asonance (opakování samohlásek) a konsonance (opakování souhlásek ve slovech nebo na jejich konci).

Když po sobě jdoucí přízvučné slabiky začínají stejnou souhláskou, funguje aliterace.