Fotometrie je měření intenzity světla z nebeských objektů. Je to jedna z nejstarších astronomických technik. Ještě před dalekohledy astronomové odhadovali jasnost hvězd okem. Dnes fotometrie využívá citlivé detektory a filtry k měření světla s mimořádnou přesností.

Technika je v principu jednoduchá. Namiřte dalekohled na objekt. Změřte, kolik světla dosáhne detektoru. Porovnejte to se standardní hvězdou o známé jasnosti. Opakujte přes různé filtry, abyste získali spektrum jasnosti napříč vlnovými délkami. Výsledkem je sada magnitud neboli toků, které popisují barvu a energetický výstup objektu.

Fotometrie se používá k mnoha účelům. Sleduje proměnné hvězdy, měří světelné křivky supernov, detekuje tranzitující exoplanety a monitoruje jasnost kvasarů. Používá se také ke klasifikaci hvězd podle jejich barvy, která koreluje s teplotou. Příklady rozsáhlých fotometrických průzkumů jsou Sloan Digital Sky Survey a mise Kepler.

Moderní fotometrie je automatizovaná. Robotické dalekohledy pozorují tisíce objektů za noc a softwarové procesy redukují data. Výzvou už není sběr fotonů. Jde o to, pochopit záplavu dat.