Stratigrafie je studium vrstev hornin a půdy za účelem stanovení relativního datování. Základní princip je jednoduchý: v nenarušené posloupnosti jsou spodní vrstvy starší než vrstvy nad nimi. Archeologové to používají k vytvoření posloupnosti osídlení na daném místě. Pokud se jeden styl keramiky objeví v nižší vrstvě než jiný styl, je první starší. Tuto úvahu, nazývanou zákon superpozice, formuloval Nicolas Steno v 17. století.

Skutečná naleziště jsou zřídkakdy nerušená. Hlodavci se zavrtávají. Kořeny se prodírají. Záplavy erodují. Pozdější jámy se zařezávají do starších vrstev. Archeologové zaznamenávají přesnou polohu každého nálezu a kreslí řezné diagramy zobrazující vrstvy v profilu. Také sledují intruze, předměty, které se posunuly z původního kontextu. Mince nalezená v hluboké vrstvě je podezřelá, dokud se neprokáže opak. Křížové datování s jinými nalezišti a absolutní metody, jako je radiokarbon, pomáhají potvrdit sekvence.

Klíčové principy

• Superpozice: spodní vrstvy jsou starší.
• Původní horizontalita: vrstvy začínají ploché.
• Průřez: prvek, který prořezává jiný, je později.
• Asociace: objekty ve stejné vrstvě jsou zhruba současné.

Stratigrafie dává archeologii časovou hloubku. Bez ní by artefakty visely bez kontextu.