V mnoha náboženských tradicích není dávání chudým dobrovolnou charitou, ale povinným aktem oddanosti. Almužna jsou dary peněz, jídla nebo zboží nabízené jako náboženská povinnost. Tato praxe se objevuje v křesťanství, islámu, judaismu, buddhismu, hinduismu a dalších náboženstvích.

Islámský zakat je formalizovaná roční povinnost vypočítaná z bohatství. Křesťanské učení nabádá k péči o hladové a nahé jako ke službě Bohu. Buddhistická dána pěstuje štědrost a snižuje připoutanost. Příjemce je často chápán jako poskytovatel duchovní příležitosti dárci, nikoli pouze materiální potřeby.

Almužna může být spontánní nebo institucionalizovaná prostřednictvím náboženských organizací. Kritici někdy poukazují na riziko závislosti nebo nahrazení systémové spravedlnosti dary. Praktici odpovídají, že zvyk dávání formuje charakter a uznává sdílenou lidskou zranitelnost. V každém případě tento akt spojuje materiální zdroje s duchovním záměrem.

• Charitativní dary vykonávané jako náboženská povinnost
• Nachází se napříč hlavními světovými náboženstvími
• Může být dobrovolné nebo formálně vyžadované
• Určeno pro dárce i příjemce