Posvíťte laserem úzkou štěrbinou a světlo se rozprostře. Nešíří se přímočaře jako paprsek. Ohýbá se kolem okrajů štěrbiny a na stínidle vytváří vzor světlých a tmavých pruhů. To je difrakce, šíření vln kolem překážek nebo skrz otvory. Stává se to u všech vln, včetně zvukových a vodních vln. Stává se to patrné, když je velikost otvoru srovnatelná s vlnovou délkou vlny.

Difrakce je důvod, proč slyšíte někoho mluvit za rohem. Zvukové vlny mají vlnové délky asi metr a ohýbají se kolem překážek této velikosti. Světelné vlny mají vlnové délky asi 500 nanometrů, takže difrakce je patrná pouze skrz velmi malé otvory. Difrakce omezuje rozlišení mikroskopů a dalekohledů. Je také základem difrakčních mřížek, které rozkládají světlo na jeho jednotlivé barvy. Rentgenová krystalografie využívá difrakci k určení struktury krystalů, včetně proteinů a DNA. Slavná fotografie 51, která pomohla odhalit strukturu dvojité šroubovice DNA, byl rentgenový difrakční snímek.

Fakta o difrakci

• Definice. Šíření vln kolem překážek.
• Podmínka. Znatelné, když je velikost otvoru blízká vlnové délce.
• Zvuk. Ohýbá se v rozích kvůli dlouhým vlnovým délkám.
• Světlo. Ohýbá se velmi malými otvory.
• Aplikace. Difrakční mřížky, rentgenová krystalografie.

Difrakce není totéž co lom. Difrakce je ohýbání světla kolem překážek. Refrakce je ohýbání světla při průchodu mezi prostředími.