Jazyky lokalizují události vzhledem k okamžiku mluvení. Čas je gramatická kategorie, která situuje situaci v čase – obvykle v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti – prostřednictvím slovesné morfologie nebo pomocných systémů.

Absolutní čas se přímo vztahuje k času řeči; relativní čas se vztahuje k jiné události. Mnoho jazyků kombinuje čas s aspektem v mluvených tvarech. Některé jazyky gramatikují pouze rozdělení minulého/neminulého času; jiné označují více stupňů vzdálenosti.

Chyby v čase jsou běžné v psaní v jiných jazycích, pokud se systémy liší. Narativní a nepřímo řečené vytvářejí složité vzorce posunu času. Deskriptivní gramatiky ilustrují časy pomocí časových os a příkladů autentického textu, nikoli pouze izolovaných paradigmat.

• Gramatické umístění událostí v čase
• Obvykle minulost, přítomnost a budoucnost
• Vyjádřeno morfologií nebo pomocnými slovesy
• Úzce interaguje s aspektem