Lidé z Glasgow a lidé z Texasu mohou mluvit anglicky a přitom si jejich hlasy stále znít úplně stejně. Přízvuk je charakteristický vzorec výslovnosti vázaný na region, sociální zázemí nebo mateřský jazyk mluvčího.

Přízvuky zahrnují kvalitu samohlásek, artikulaci souhlásek, rytmus a intonaci. Samy o sobě neznamenají samostatný dialekt, ačkoli přízvuk je často nejbezprostředněji patrnou součástí dialektového rozdílu. Posluchači používají přízvukové signály, někdy nespravedlivě, k vyvozování společenských úsudků o vzdělání nebo původu.

Přízvuky druhého jazyka vznikají, když zvukový systém prvního jazyka mluvčího ovlivňuje nový jazyk. Fonetický trénink může omezit určité rysy, přesto si mnoho mluvčích zachovává rozpoznatelný přízvuk po celý život. Lingvisté studují přízvuky, aby zmapovali změny zvuku a sociální identitu, spíše než aby je hodnotili jako správné nebo nesprávné.

• Charakteristický výslovnostní vzorec jazyka
• Souvisí s regionem, třídou nebo jazykovým zázemím
• Zahrnuje samohlásky, souhlásky, rytmus a výšku tónu
• Studováno jako ukazatel identity a kontaktu