Ne každá minulost je zapsána. Orální historie shromažďuje a uchovává osobní svědectví o minulosti prostřednictvím nahraných rozhovorů. Zachycuje hlasy a zkušenosti, které oficiální dokumenty často opomíjejí.

Tazatelé připravují otázky, nahrávají rozhovory a výsledné audio nebo video spolu s přepisy ukládají do archivů. Tato metoda je obzvláště důležitá pro odhalování historie marginalizovaných skupin, pracovníků, migrantů a osob, které přežily trauma. Paměť je selektivní a formována pozdějšími událostmi; pečlivá interpretace toto formování vysvětluje.

Orální historie spíše doplňuje, než nahrazuje dokumentární výzkum. Dodává texturu, emoce a perspektivu. Etická praxe vyžaduje informovaný souhlas, respekt k vypravěčům a jasné dohody o použití a přístupu. Samotné nahrávky se stávají primárními zdroji pro budoucí badatele.

• Historické informace shromážděné prostřednictvím rozhovorů
• Zachovává osobní a marginalizované perspektivy
• Vyžaduje pečlivou interpretaci paměti
• Vytváří archivované audio, video a přepisy