Próza je psaný nebo mluvený jazyk v jeho běžné souvislé formě, bez metrické struktury verše. Většina románů, esejů, reportáží a běžné řeči je próza.

Próza může být prostá nebo výrazně propracovaná, průhledná nebo zdobená. Organizuje myšlenky do vět a odstavců spíše než do řádků a slok. Rytmus je stále důležitý – dobrá próza má kadenci – ale rytmus se neřídí pravidelným metrickým vzorem. Rozdíl od poezie je spíše praktický než absolutní; některá próza je „poetičtější“ než některé verše a volný verš se může blížit stavu prózy.

Spisovatelé volí prózu, když potřebují flexibilitu neomezené syntaxe a možnost rozsáhlé argumentace, popisu nebo vyprávění. Tato forma dominuje modernímu vyprávění příběhů a literatuře faktu, protože se přizpůsobuje složitosti a délce současných témat bez formálních omezení tradičního metra.

Jazyk psaný ve větách a odstavcích spíše než v odměřených řádcích je próza.