Dramatický monolog je báseň, ve které jeden mluvčí oslovuje tichého posluchače a odhaluje přitom charakter a situaci. Mluvčí není básník, ale vymyšlená postava.

Robert Browning zdokonalil tuto formu v básních jako „Moje poslední vévodkyně“ a „Biskup nařizuje svůj hrob“. Vévoda z Ferrary při ukazování portrétu neúmyslně odhaluje svou žárlivost a možnou vraždu své bývalé manželky. Čtenář si skládá dohromady pravdu z toho, co mluvčí říká, a z toho, co sám o sobě nevidí. Implicitní reakce tichého auditora dále utvářejí drama.

Dramatické monology kombinují intenzitu lyriky s charakterizací dramatu. Vybízejí k psychologické analýze a často odhalují sebeklam, marnivost nebo morální slepotu. Moderní básníci tuto formu nadále přizpůsobují široké škále hlasů a situací. Klíčovým požadavkem zůstává osobitý řečník, jehož slova odvedou více práce, než zamýšlí.

Jeden hlas promlouvající v konkrétní situaci a při projevu odhalující více, než ve skutečnosti znamená – to je dramatický monolog.