Blankverš je nerýmovaný jambický pentametr. Každý řádek obvykle obsahuje pět metrických stop, každá stopa nepřízvučnou slabiku následovanou přízvučnou a řádky se navzájem nerýmují.

Shakespeare napsal většinu svých her v prázdném verši; Milton jej použil pro celý Ztracený ráj. Tato forma nabízí flexibilitu řeči a zároveň si zachovává jemný rytmický puls. Protože neexistuje rým, který by vynucoval konce veršů, může enjambment a variace v přízvuku vytvářet širokou škálu efektů – od formální důstojnosti až po téměř konverzační lehkost. Pozdější básníci upravovali prázdný verš pro meditativní a narativní účely, někdy i dále uvolňovali metrum.

Blankverš se liší od volného verše, který zcela opouští běžný metrum, a od rýmovaného jambického pentametru, který přidává koncový rým. Jeho síla spočívá v napětí mezi očekávaným vzorem a expresivními odchylkami od něj. Když se s metrem zachází obratně, čtenář cítí rytmus, aniž by si uvědomoval počítání slabik.

Pět jambů na verš a žádný rým na konci – to je základní smlouva prázdného verše.