Obchod je nejstarší formou hospodářské spolupráce. Farmář vyměňuje obilí za kovářské nástroje. Země vyváží auta a dováží ropu. V jádru je obchod dobrovolnou směnou a obě strany očekávají zisk, jinak by se nedohodly. Tento jednoduchý poznatek, formalizovaný Davidem Ricardem na počátku 19. století, je základem pro tvrzení, že obchod zvyšuje životní úroveň.

Ricardo ukázal, že i když je jedna země lepší ve výrobě všeho, obě mohou těžit ze specializace na to, v čem jsou relativně nejlepší. Právnička, která píše rychleji než její asistentka, by si měla asistentku i tak najmout, protože její čas je lépe věnován právní práci. Princip komparativní výhody platí i pro národy. Vysvětluje, proč obchod vzkvétá i mezi zeměmi s velmi odlišnou úrovní produktivity.

Obchod není bezbolestný. Pracovníci v odvětvích, která čelí konkurenci ze strany dovozu, přicházejí o práci a adaptace může trvat roky. Komunity vybudované kolem jediné továrny nebo mlýna mohou po jejím uzavření uschnout. Tyto náklady jsou reálné a ekonomové, kteří je odmítají, oslabují svá vlastní tvrzení. Zisky z obchodu jsou velké, ale jsou rozptýlené a rozptýlené, zatímco ztráty jsou koncentrované a viditelné. Tato asymetrie činí obchod politicky napjatým.

Obchodní koncepty

• Vývoz a dovoz
• Komparativní výhoda
• Obchodní bilance
• Cla a kvóty
• Dohody o volném obchodu