Produktivita je poměr výstupu k vstupu. Pokud pracovník vyrobí deset kusů za hodinu místo pěti, produktivita se zdvojnásobí. To zní jako účetní detail. Ve skutečnosti je to nejdůležitější určující faktor životní úrovně z dlouhodobého hlediska. Země může spotřebovat pouze to, co vyrobí. Rostoucí produktivita znamená větší výstup ze stejných zdrojů, což se promítá do vyšších mezd, levnějšího zboží a více veřejných služeb.

Co pohání produktivitu? Lepší nástroje a technologie. Více vzdělávání a školení. Zlepšené manažerské postupy. Úspory z rozsahu. Někdy prostý přesun pracovníků z nízkoproduktivních odvětví, jako je samozásobitelské zemědělství, do odvětví s vyšší produktivitou, jako je výroba nebo služby. Rychlý růst Číny od 80. let 20. století pramenil z velké části z tohoto druhu realokace.

Růst produktivity se ve většině bohatých zemí od 70. let 20. století zpomalil. Ekonomové se dohadují o důvodech. Někteří viní přechod ke službám, které se hůře automatizují. Jiní viní klesající investice. Jiní tvrdí, že digitální revoluce je skutečná, ale těžko měřitelná. Ať už je příčina jakákoli, pomalý růst produktivity ztěžuje řešení všech ostatních ekonomických problémů.

Hnací síly produktivity

• Technologie a inovace
• Vzdělání a dovednosti
• Kvalita managementu
• Kapitálové investice
• Sektorová realokace