Strukturální adaptace je fyzický rys organismu, který mu pomáhá přežít. Je součástí těla. Hustá srst, ostré drápy, dlouhé krky a maskovací zbarvení jsou strukturální adaptace. Jsou to zděděné vlastnosti. Nejsou to chování. Je to anatomie.

Strukturální adaptace se vyvíjejí po generace. Dlouhý krk žirafy jí umožňuje dosáhnout na listy, na které jiní býložravci nedosáhnou. Bílá srst ledního medvěda splývá se sněhem. Ostny kaktusu ho chrání před býložravci a snižují ztrátu vody. Každý prvek řeší nějaký problém. Každý prvek zvyšuje kondici.

Příklady strukturálních úprav

• Kamufláž: zbarvení, které splývá s prostředím.
• Mimikry: připomínání jiného druhu za účelem ochrany.
• Ostré drápy nebo zuby: k chytání kořisti.
• Aerodynamické tělo: pro pohyb ve vodě nebo ve vzduchu.
• Hustá srst nebo tuk: pro izolaci v chladném podnebí.

Strukturální adaptace jsou výsledkem přirozeného výběru. Organismy s prospěšnými vlastnostmi přežívají a rozmnožují se. Jejich potomci tyto vlastnosti dědí. Postupem času se tyto vlastnosti stávají běžnějšími. To je evoluce. Strukturální adaptace mohou být nenápadné. Tvar ptačího zobáku určuje, co může jíst. Darwinovy ​​pěnkavy jsou klasickým příkladem. Každý druh má zobák přizpůsobený jeho zdroji potravy. Zobáky jsou strukturální adaptace. Nejsou naučené. Jsou zděděné. Strukturální adaptace a behaviorální adaptace spolupracují. Ptačí křídla jsou strukturální. Migrace je behaviorální. Křídla migraci umožňují. Chování využívá křídla. Společně pomáhají ptákovi přežít. Strukturální adaptace jsou řešením těla na výzvy prostředí. Jsou zapsány v genech a formovány výběrem.