Těžař zajišťuje blockchain s důkazem práce (proof-of-work) tím, že vynakládá elektřinu na nalezení platných bloků. Práce se dá jednoduše popsat: vezme se záhlaví bloku, přidá se nonce, zahashuje se a zkontroluje se, zda je výsledek pod cílovou hodnotou. Pokud ne, změňte nonce a zkuste to znovu. Dělejte to miliardykrát za sekundu a možná najdete platný hash. První úspěšný těžař vyšle blok a získá odměnu.

Těžba je byznys. Těžaři kupují ASIC stroje, pronajímají si skladovací prostory a vyjednávají levnou elektřinu. Marže jsou nízké. Těžař s vysokými náklady na energii je vytlačen, když cena klesne nebo obtížnost stoupne. Halving Bitcoinu snižuje odměnu za blok každé čtyři roky, což nutí těžaře, aby byli efektivnější, nebo aby odešli. Těžařské pooly umožňují malým těžařům kombinovat hash rate a proporcionálně sdílet odměny. Sólový těžař s jedním ASIC téměř nikdy nenajde blok. Těžba v poolech vyrovnává příjem a činí účast praktickou. Těžba není pasivní příjem. Je to průmyslová operace se skutečnými kapitálovými náklady a skutečným rizikem.

Hornická ekonomika

• Odměna za blok – nové mince plus transakční poplatky
• Náklady na elektřinu – dominantní průběžný výdaj
• Hash rate — kolik výpočetního výkonu těžař poskytuje
• Poplatky za bazén – procento placené provozovateli bazénu

Těžba se soustředí na levnou energii. To je ekonomická realita, nikoli konstrukční chyba. Protokolu nezáleží na tom, kdo těží, ale jen na tom, že někdo těží.