Příběhy směřují k závěru, který urovnává ústřední konflikt. Rozuzlení je onou závěrečnou fází zápletky. Volné konce jsou svázány, otázky zodpovězeny a postavy dosahují nového stavu rovnováhy – nebo alespoň bodu zastavení, který se zdá být zasloužený. V tradiční dramatické struktuře rozuzlení následuje po vyvrcholení a skončení děje.

Ne každé rozuzlení je uhlazené nebo šťastné. Některé příběhy končí nejednoznačně, tragicky nebo otevřenými otázkami. Důležité je, že se podařilo zachytit narativní energii, která poháněla střed díla. Čtenáři mohou v závislosti na autorově záměru pociťovat uspokojení, překvapení nebo záměrný neklid.

V delších dílech může rozuzlení zabírat podstatnou část závěrečné části; v povídkách to může být pouze odstavec. V každém případě je to bod, ve kterém se čtenář může ohlédnout a spatřit podobu celku. Slabé rozuzlení zanechává dojem, že se příběh jednoduše zastavil; silné rozuzlení způsobuje, že předchozí události působí smysluplně a celistvě.