Plastové lahve, nylonové lano, DNA a celulóza. Jde o polymery, velké molekuly složené z opakujících se strukturních jednotek zvaných monomery. Slovo pochází z řeckého polys, což znamená mnoho, a meros, což znamená část. Polymery mohou být přírodní, jako jsou proteiny a kaučuk, nebo syntetické, jako je polyethylen a polystyren. Jsou v moderním životě všudypřítomné.

Polymery vznikají polymerací. Adiční polymerace spojuje monomery s dvojnými vazbami, jako je ethene, bez uvolňování vedlejších produktů. Kondenzační polymerace spojuje monomery s funkčními skupinami, jako jsou aminokyseliny nebo dikyseliny a dioly, a uvolňuje malou molekulu, jako je voda. Stupeň polymerace určuje délku řetězce a jeho vlastnosti. Delší řetězce vytvářejí pevnější a viskóznější materiály.

Vlastnosti polymerů závisí na monomeru, délce řetězce, větvení a mezimolekulárních silách. Polyethylen je pružný a houževnatý. Polypropylen je tužší. Polystyren je tuhý a průhledný. Nylon je pevný a elastický. Teflon je chemicky inertní a nepřilnavý. Kopolymerací různých monomerů mohou chemici vytvářet materiály s individuálními vlastnostmi. Blokové kopolymery se například mohou samy sestavovat do nanostruktur.

Polymery se používají v obalovém průmyslu, textilním průmyslu, stavebnictví, medicíně a elektronice. Jsou lehké, odolné a levné. Jsou také zdrojem znečištění, protože mnoho z nich se biologicky nerozkládá. Recyklace a biologicky odbouratelné polymery jsou rozvíjející se oblastí. Polymer je všestranný materiál a jeho příběh se stále píše.