V molekule chlorovodíku atom chloru přitahuje sdílené elektrony blíže k sobě. Vazba je polární, s částečným záporným nábojem na chloru a částečným kladným nábojem na vodíku. Tendence atomu přitahovat elektrony ve vazbě se nazývá elektronegativita. Je to relativní vlastnost, nikoli absolutní. Fluor je nejvíce elektronegativní prvek s hodnotou 3,98 na Paulingově stupnici. Cesium je jedním z nejméně elektronegativních s hodnotou 0,79.

Elektronegativita roste v periodě a klesá směrem dolů po skupině. Je to proto, že atomový poloměr se v periodě zmenšuje, takže jádro drží elektrony pevněji. V rámci skupiny se poloměr zvětšuje a vnější elektrony jsou dále od jádra, takže jsou drženy méně pevněji. Vzácné plyny jsou obvykle vyloučeny, protože snadno netvoří vazby.

Rozdíl v elektronegativitě mezi dvěma atomy určuje typ vazby. Rozdíl větší než přibližně 1,7 obvykle znamená iontovou vazbu. Rozdíl mezi 0,4 a 1,7 znamená polární kovalentní vazbu. Rozdíl menší než 0,4 znamená nepolární kovalentní vazbu. Tyto prahové hodnoty jsou přibližné, ale jsou užitečné pro predikci charakteru vazby.

Elektronegativita ovlivňuje molekulární vlastnosti. Polární molekuly se rozpouštějí v polárních rozpouštědlech. Nepolární molekuly se rozpouštějí v nepolárních rozpouštědlech. Vodíkové vazby se tvoří mezi vodíkem a vysoce elektronegativními atomy, jako je kyslík, dusík a fluor. Tyto interakce formují proteiny, DNA a vodu, což umožňuje vznik života.