Atom chloru má 17 protonů a 17 elektronů. Potřebuje jeden elektron navíc k zaplnění svého vnějšího obalu. Když tento elektron získá, stane se chloridovým iontem se 17 protony a 18 elektrony. Tento elektron navíc mu dodá celkový záporný náboj. Záporně nabitý iont se nazývá anion. Název pochází z řeckého slova, které znamená stoupat nahoru, protože anionty migrují směrem k anodě při elektrolýze.

Anionty vznikají, když atomy získávají elektrony. Nekovy mají tendenci tvořit anionty, protože mají téměř plné vnější obaly a elektrony získávají snáze, než ztrácejí. Kyslík tvoří oxidový anion, O2-. Síra tvoří sulfidový anion, S2-. Dusík tvoří nitridový anion, N3-. Náboj závisí na tom, kolik elektronů atom potřebuje k dosažení stabilní konfigurace.

Víceatomové anionty jsou skupiny atomů s celkovým záporným nábojem. Běžnými příklady jsou dusičnany (NO3-), sírany (SO4^2-), uhličitany (CO3^2-) a fosfáty (PO4^3-). Jsou to stabilní jednotky, které nesou náboj a účastní se reakcí jako skupina. Jsou nezbytné v biologii, průmyslu a chemii životního prostředí.

Anionty jsou všude. Kuchyňská sůl je sodný kation spárovaný s chloridovým aniontem. Jedlá soda je sodný kation spárovaný s hydrogenuhličitanovým aniontem. Rovnováha kationtů a aniontů v roztoku určuje jeho elektrickou vodivost a pH. V lidském těle udržuje rovnováha aniontů a kationtů rovnováhu tekutin, nervovou funkci a acidobazickou homeostázu.