Jaderná fúze pohání hvězdy. Je to proces slučování lehkých atomových jader s těžšími, přičemž se uvolňuje energie. V jádru Slunce se jádra vodíku slučují s héliem a nepatrný rozdíl hmotnosti se podle Einsteinovy ​​rovnice, E se rovná mc na druhou, přeměňuje na energii. Této energii trvá desítky tisíc let, než se dostane na povrch, a poté osm minut, než dosáhne Země.

Fúze vyžaduje extrémní podmínky. Kladně nabitá jádra se vzájemně odpuzují, takže se musí pohybovat dostatečně rychle, aby toto odpuzování překonala. Na Slunci gravitace zajišťuje potřebný tlak a teplotu, přibližně 15 milionů Kelvinů. Na Zemi vědci k vytvoření těchto podmínek používají magnetické omezení nebo lasery, ale výzvy jsou obrovské.

Fúze má obrovský potenciál jako zdroj energie. Její palivo je hojné, její odpad má ve srovnání se štěpením krátkou životnost a neprodukuje žádné skleníkové plyny. Problém je v tom, že nikdo dosud nepostavil fúzní reaktor, který by produkoval více energie, než spotřebovával. Národní zařízení pro zapalování (National Ignition Facility) dosáhlo v roce 2022 čistého energetického zisku, což je milník, ale komerční fúze je stále vzdálena až za několik desetiletí.

Stejný proces, který rozsvěcuje hvězdy, může jednoho dne rozsvítit i naše města.