Hypotéza mlhoviny vysvětluje, jak se sluneční soustava vytvořila z rotujícího oblaku plynu a prachu. Byla navržena v 18. století Immanuelem Kantem a Pierrem-Simonem Laplaceem a od té doby byla zdokonalována. Základní myšlenka přežila, protože vysvětluje tolik věcí: proč planety obíhají kolem Slunce stejným směrem, proč jejich oběžné dráhy leží zhruba ve stejné rovině a proč mají Slunce a planety podobné složení.

Příběh odpovídá tomuto. Obrovský molekulární mrak se zhroutil pod vlivem vlastní gravitace, pravděpodobně v důsledku blízké supernovy. Jak se zhroutil, otáčel se rychleji a zploštil se do disku. Střed se zhustil a zahřál, což nakonec spustilo jadernou fúzi a vzniklo Slunce. V disku se prachová zrna slepila a vytvořila oblázky, poté kameny a nakonec planetesimály. Některé planetesimály vyrostly natolik, že se z nich staly planety. Jiné zůstaly jako asteroidy a komety.

Hypotéza byla ověřena pozorováním jiných hvězd. Astronomové objevili protoplanetární disky kolem mladých hvězd, některé s mezerami, kde se formují planety. Observatoře Kepler a ALMA poskytly přímé důkazy. Model není dokonalý. Jen s obtížemi vysvětluje, jak se obří planety tak rychle formovaly a jak se vyvíjela architektura sluneční soustavy. Zůstává však základem planetární vědy.