Sociální vyloučení je marginalizováno a vylučováno z plné účasti ve společnosti. Nejde jen o chudobu. Je to neschopnost přístupu k institucím, vztahům a příležitostem, které většina lidí považuje za samozřejmost. Bezdomovec je vyloučen z bydlení, zdravotní péče a často i ze samotného veřejného prostoru.

Tento termín se v Evropě objevil v 70. letech 20. století a používal se k popisu lidí vyloučených z dosahu sociálního státu. Zahrnuje ekonomické vyloučení (žádná práce, žádný příjem), politické vyloučení (žádný hlas, žádný hlas), sociální vyloučení (žádné sítě, žádná podpora) a kulturní vyloučení (stigma, diskriminace).

Kdo je vyloučen

• Bezdomovci
• Nelegální imigranti
• Rasové a etnické menšiny
• Lidé se zdravotním postižením
• LGBTQ+ mládež, zejména ta, kterou rodiny odmítly

Sociální vyloučení je nákladné. Plýtvá lidským potenciálem, zvyšuje kriminalitu a zatěžuje veřejné služby. Politiky podporující začleňování – dostupné bydlení, všeobecná zdravotní péče, antidiskriminační zákony – ho mohou snížit. Začlenění však vyžaduje více než jen přístup. Vyžaduje sounáležitost.