Rozhovor je konverzace, ve které výzkumník klade otázky subjektu. Je to jedna z nejběžnějších metod v sociálním výzkumu. Na rozdíl od průzkumu, který používá pevně stanovené otázky a velké vzorky, rozhovor umožňuje následné sledování, objasnění a hloubku. Výzkumník může zkoumat pocity, motivy a významy.

Rozhovory se vyskytují v různých typech. Strukturované rozhovory používají pevně daný scénář. Nestrukturované rozhovory jsou otevřené konverzace. Polostrukturované rozhovory spadají mezi ně, s návodem, ale prostorem pro prozkoumání. Dobří tazatelé budují vztah, více naslouchají, než mluví, a vyhýbají se sugestivním otázkám.

Silné stránky a limity

• Bohatá a podrobná data
• Flexibilita při sledování neočekávaných stop
• Přístup k subjektivní zkušenosti
• Časově náročné a těžko zobecnitelné
• Podléhá zaujatosti tazatele a společenské vhodnosti

Etika je důležitá. Výzkumníci musí získat informovaný souhlas, chránit důvěrnost a vyhnout se újmě. Rozhovory nejsou jen sběrem dat. Jsou to sociální setkání s mocenskou dynamikou a emocionální váhou.