Přestupek je překročení hranice, která neměla být překročena. V náboženském jazyce je hranice stanovena božským příkazem; čin tedy není jen chybou, ale porušením vztahu.

Biblická hebrejština používá pro tuto myšlenku několik slov – hřích, nepravost, vzpoura – každé s vlastním podtextem. Přestupek často nese smysl pro úmyslné překročení hranice. První lidé jedí zakázané ovoce; Izrael poruší smlouvu; jednotlivec si vybere to, co Bůh zakázal. Důsledkem je rozpor: mezi člověkem a Bohem, mezi člověkem a ostatními a uvnitř člověka. Následuje vina, stud a potřeba nápravy.

V křesťanské teologii je každý přestupek v konečném důsledku proti Bohu, i když je bezprostřední újma horizontální. Zákon jasně vymezuje hranici; svědomí a Duch ji potvrzují. Odpuštění je možné, ale není automatické. Vyznání a pokání jsou určenou cestou zpět přes hranici správným směrem.

Toto slovo stále funguje i mimo explicitně náboženské kontexty. Nazývat nějaký čin přestupkem znamená tvrdit, že na některých hranicích záleží a že jejich překročení škodí více než samotná pravidla.