Retinální disparita je nepatrný rozdíl mezi obrazy promítanými na dvě sítnice. Protože jsou oči horizontálně oddělené, každé z nich dostává poněkud odlišný pohled na svět; vizuální systém tento rozdíl využívá jako binokulární vodítko pro hloubku.

Blízké objekty vytvářejí větší rozdíly než vzdálené. Neurony ve zrakové kůře jsou naladěny na specifické rozdíly a signalizují odpovídající hloubky. Podnět je obzvláště přesný v rámci několika metrů a stává se méně informativním na větších vzdálenostech, kde přebírají kontrolu monokulární signály. Stereoskopy, 3D filmy a displeje virtuální reality využívají rozdíly v sítnici tím, že každému oku zobrazují mírně odlišné obrazy.

Lidé, kteří od raného dětství postrádají binokulární vidění, si často vyvinou malou stereo ostrost a více se spoléhají na monokulární informace. Dočasné narušení disparity, jako u některých optických zařízení, může zhoršit jemné úsudky o hloubke. Disparita sítnice je geometrickým základem stereoskopického vnímání hloubky.

Malý nesoulad mezi pohledy obou očí umožňuje mozku vypočítat přesnou hloubku v blízké vzdálenosti.