Percepční stálost je tendence vnímat známé objekty jako neměnné, i když se obraz na sítnici mění. Velikost, tvar, jas a barva zůstávají relativně stabilní navzdory změnám vzdálenosti, úhlu pohledu a osvětlení.

Dveře jsou vnímány jako obdélníkové, ať už jsou zavřené nebo napůl otevřené. Osoba odcházející se nezdá být zmenšena. Bílá košile stále vypadá bílá i pod vnitřním osvětlením. Vizuální systém dosahuje těchto stálostí pomocí kontextových informací – signálů o vzdálenosti, okolních povrchů a předpokladů o vnějším světě – k obnovení stabilních vlastností objektů z měnícího se proximálního podnětu.

Stálost není dokonalá. Extrémní podmínky ji mohou narušit a určité iluze využívají stejné mechanismy, které normálně vytvářejí stabilitu. Přesto je za běžných okolností stálost pozoruhodně účinná a umožňuje rozpoznávání a jednání probíhat bez neustálého překalibrování.

Svět vypadá stabilně, protože vnímání pracuje na tom, aby ho tak udrželo.