Detektory znaků jsou specializované neurony ve zrakové kůře, které selektivně reagují na specifické znaky podnětu – hrany určité orientace, pohyb v určitém směru nebo úhly dané velikosti.

David Hubel a Torsten Wiesel objevili tyto buňky v primární zrakové kůře koček a opic. Jednoduché buňky reagují nejlépe na světelný pruh v přesné orientaci a umístění; složité buňky reagují na stejnou orientaci v širší oblasti a často na pohyb. Pozdější fáze zrakové dráhy obsahují detektory pro složitější rysy, včetně obličejů a objektů. Hierarchické uspořádání umožňuje systému vytvářet komplexní reprezentace z elementárních rysů.

Detekce znaků se neomezuje pouze na zrak. Analogické specializované buňky existují ve sluchové a somatosenzorické kůře. Tento koncept pomohl posunout teorie vnímání od holistických šablon směrem k analytičtějšímu přístupu založenému na stavebních blocích, zatímco pozdější práce ukázaly, že kontext a vlivy shora dolů také formují reakce i raných detektorů znaků.

Když vizuální systém zaregistruje svislou hranu nebo pohybující se obrys, detektory prvků jsou prvními buňkami, které to ohlásí.