Explicitní paměť je vědomé, úmyslné vzpomínání si na fakta, události a zážitky. Je to forma paměti, kterou můžete deklarovat a diskutovat – odtud její další název, deklarativní paměť.

Existují dvě hlavní pododdělení. Sémantická paměť uchovává obecné znalosti: hlavní město Francie, význam slov, pravidla aritmetiky. Epizodická paměť uchovává osobně prožité události vázané na konkrétní časy a místa: co jste měli k snídani, první den ve škole, rozhovor z minulého týdne. Obě jsou silně závislé na mediálním temporálním laloku, zejména na hipokampu, pro tvorbu nových vzpomínek. Jakmile jsou vzpomínky konsolidovány, lze je s různou mírou úsilí a živosti znovu vybavit.

Explicitní paměť se testuje pomocí volného vybavování, vybavování s podněty a rozpoznávání. Je náchylná ke stárnutí, určitým formám amnézie a plynutí času. Je však také velmi flexibilní: fakta a události lze rekombinovat, představovat si a používat k plánování budoucích akcí.

Když si úmyslně v mysli hledáte jméno nebo datum, používáte explicitní paměť.