Kochley je spirálovitý útvar naplněný tekutinou ve vnitřním uchu, který převádí zvukové vibrace na nervové signály. Jeho název pochází z latinského slova pro šnečí ulitu, které připomíná.

Zvuková energie přicházející ze středního ucha uvádí do pohybu kochleární tekutinu. Pohyb vytváří postupnou vlnu podél bazilární membrány, která probíhá po celé délce kochleární spirály. Vysokofrekvenční zvuky produkují vibrační vrcholy poblíž báze; nízkofrekvenční zvuky vrcholí poblíž vrcholu. Vlasové buňky usazené na bazilární membráně se ohýbají s vlnou, otevírají iontové kanály a generují elektrické signály, které jsou přenášeny sluchovým nervem. Toto lokální kódování frekvence je základem vnímání výšky tónu.

Hlemýžď ​​je pozoruhodně citlivý, ale zároveň křehký. Hlasitý hluk, některá antibiotika a stárnutí mohou zničit vláskové buňky, které se u savců neregenerují. Výsledná senzorineurální ztráta sluchu je se současnou technologií trvalá, ačkoli kochleární implantáty mohou poškozené vláskové buňky obejít a přímo stimulovat sluchový nerv.

Každý zvuk, který slyšíme, byl nejprve analyzován mechanickým a nervovým aparátem kochley.