Dokumentární fotografie zachycuje skutečné události a lidi. Jejím cílem je vyprávět příběh, zaznamenat okamžik v čase a být svědkem. Není inscenovaná. Není to fikce. Je to forma žurnalistiky, i když často jde hlouběji než denní zprávy. Dokumentární fotografové tráví se svými objekty týdny nebo roky, budují si důvěru a zachycují strukturu každodenního života. Tradici tvoří Jacob Riis, Dorothea Lange, Walker Evans a Gordon Parks. Jejich práce formovala veřejné mínění a veřejnou politiku.

Dokumentární fotografie není objektivní. Každá volba, co fotit, co do záběru zahrnout a co vynechat, je úsudek. Nejlepší dokumentární fotografové jsou ohledně svého pohledu otevření. Nepředstírají neutralitu. Snaží se být spravedliví. Etika je důležitá. Součástí práce je souhlas, soukromí a potenciální dopad snímku na lidi v něm. Dokumentární fotografie se přizpůsobila digitálnímu věku. Někteří fotografové pracují s videem, jiní s multimédii, někteří s dlouhými fotoesejmi. Jádro zůstává stejné: zaznamenávat, co se děje, a dělat to poctivě.

Formy dokumentární fotografie

• Fotožurnalistika. Novinky a aktuální události.
• Sociální dokument. Otázky chudoby, nerovnosti a spravedlnosti.
• Long-form. Hloubkové projekty v trvajícím období měsíců nebo let.
• Multimedia. Kombinování fotografií se zvukem a videem.

Dokumentární fotografie není jen o obrazech. Je o zodpovědnosti. Fotograf drží v rukou kus něčího života.