Dialog je rozhovor mezi dvěma nebo více lidmi. Ve filozofii je to také metoda a literární forma. Platón psal dialogy, v nichž Sokrates klade otázky partnerům, odhaluje rozpory a snaží se dosáhnout vhledu. Forma je důležitá. Filosofie v dialogu není přednáška. Je to výměna názorů, v níž se postoje testují v reálném čase. Čtenář sleduje vývoj zkoumání a je zván, aby se k němu připojil.

Martin Buber rozlišoval dialog od monologu. V opravdovém dialogu se každý účastník obrací k druhému jako k „Ty“, nikoli jako k „Ono“. Vztah je vzájemný. Cílem není vyhrát, ale porozumět. Hans-Georg Gadamer tvrdil, že dialog je modelem hermeneutického porozumění. Když čteme text nebo se setkáváme s jinou kulturou, vstupujeme do konverzace, v níž jsou naše předpoklady ohroženy. Nejde o to, abychom druhého vstřebali do našeho rámce, ale abychom se nechali vést tématem. Dialog se objevuje také ve vzdělávání, řešení konfliktů a deliberativní demokracii.

Vlastnosti dialogu

• Vzájemnost. Účastníci se navzájem oslovují jako rovnocenní.
• Otevřenost. Závěry nejsou předem dané.
• Naslouchání. Pochopit druhého je stejně důležité jako být pochopen.
• Transformace. Účastníci mohou změnit své názory.

Dialog není debata. Debata usiluje o vítězství. Dialog usiluje o porozumění a někdy i pravdu.