Text může být gramaticky uspořádaný věta po větě a přesto působit roztříštěně. Soudržnost je vlastnost, díky které diskurz drží pohromadě jako smysluplný celek pro své publikum, a to prostřednictvím logických vztahů, sdílených znalostí a konzistentní perspektivy.

Soudržnost je částečně vytvářena pisatelem nebo mluvčím a částečně konstruována interpretem. Podporují ji kauzální vazby, časová posloupnost a tematická kontinuita. Když soudržnost selhává, čtenáři si stěžují, že text „skáče“, i když jsou přítomny lokální kohezní prostředky.

Učitelé psaní se zaměřují na koherenci, když požadují jasnější přechody a pevnější celkovou strukturu. Diskurzivní psychologové studují, jak čtenáři vytvářejí mentální modely situací popsaných v textu. Koherence zůstává pragmatickým a kognitivním výkonem, nikoli pouze formální vlastností vět.

• Smysluplná celková propojenost diskurzu
• Záleží na logice, znalostech a úhlu pohledu
• Odlišné od kohezních zařízení, ale jimi podporované
• Ústřední problém výuky psaní a diskurzivního studia